Plasty se převážně skládají z uhlíku a vodíku, a proto mají vysoký podíl termické energie. Zde přijde tepelná využitelnost plastů k dobru, obrátí-li se ale v případný požár, je tomu naopak. Tedy, nejsou všechny plasty ve stejné míře hořlavé. Jednoduše strukturované plasty jako PE a PP jsou chemicky stavěny jako produkty minerálních olejů (minerálních vosků) a analogicky též dobře hořlavé. Složitější plasty s vyšší chemickou vazbou jsou naproti tomu méně hořlavé.

Charakteristická hodnota pro hořlavost je limitní kyslíkové číslo LOI. Toto je velmi názorný ukazatel. Je to obsah kyslíku ve vzduchu v procentech, kterého je potřeba, aby plast hořel. Normální obsah kyslíku ve vzduchu je 21 %. Plasty s LOI menším než 21 % hoří velmi lehce, jako například polyetylen (LOI = 17 %). Na opačném konci se nachází PTFE (LOI = 95 %), který je pokládám za téměř nehořlavý. Polyamidy se nacházejí v oblasti od 21 % do 25 % a tudíž v určité míře jíž jako samozhášivé.

V rámci polymerní skupiny vede stejné chemické složení k principiálně podobné hořlavosti. Nicméně rozdílné stupně hořlavosti vznikají na základě samozhášivých přísad. Budou přitom dvě místa vzniku. Za prvé se může hořlavost plastické hmoty sama snížit, např. tím, že se nasadí proti exotermnímu procesu hoření (tvořící teplo) endotermní proces hoření (přijímající teplo). Výrazně efektivnější jsou ale aditiva, která izolují při vysokých teplotách plyny a vytěsní kyslík z ohniska požáru, takže požár je již v zárodku uhašen.

Protipožární přísady nejsou pouze výhodou. To dříve popsané nastavení samozhášivosti se může při větším požáru projevit také naprosto negativně na dění. Proto musí být nasazení samozhášivých plastů dobře promyšleno. V elektropřístrojích je případ jasný. Oblasti, ve kterých mohou vznikat zkraty, musí být proti požáru chráněny. Rozhodující jsou při tom kritéria jako napětí a proudové zatížení, doba provozu  a zda se děje provoz pod dohledem nebo bez dohledu.

Díly, které se nacházejí ve větší vzdálenosti od zápalných zdrojů, by neměly být opatřeny samozhášivými aditivy, protože efekt je nejistý a nevýhody při požáru převažují. V takovém případě, když oheň má jinou příčinu a rozšíří se na plastové díly, bude se právě kvůli aditivům tvořit velké množství toxických kouřových plynů, než u těch, které nejsou proti ohni chráněny, aniž by aditiva samozhášení dále se rozšiřující oheň mohla ještě zastavit.

Pro obzvlášť kritické oblasti platí ještě další měřítka, která se nesoustředí jen na to, jak může být zamezeno vznícení ohně, ale co se po vznícení v dalším průběhu stane. Směrodatnými kritérii jsou pak vznikající kouř a toxické spaliny v uzavřených prostorách. V tomto případě jsou ve výhodě plasty, které jsou inherentně nehořlavé, tudíž samy na základě chemického složení. Například polyeterimid (PEI). Čistý materiál (100 % bez přísad) vykazuje limitní kyslíkové číslo 47 % a splňuje tím téměř všechny protipožární normy, taktéž co se týče hustoty a toxicity kouře v uzavřených prostorách jako letadlo a železnice.
 

LPM vyrábí kostry cívek pro transformátory, cívky, tlumivky, antény a ostatní indukční díly. K tomu využíváme cenové výhody a vlastností sklem zesílených termoplastů.

Kostry cívek jsou hlavně určeny pro tři druhy zatížení:

Mechanické. V poměru k velikosti dílu způsobuje vinutí drátu enormní tlaky na kostru cívky. Současně jsou tenké síly stěn pro indukci ideální. Tím je odstup mezi vinutím a cívkou malý. Tyto požadavky splňují materiály s excelentní mechanickou pevností.

Chování při hoření. Pro elektrické a elektronické díly jsou většinou požadovány  třidy odolnosti  hoření podle UL 94. Při navrhování materiálu zohledňujeme tenkost stěn cívky.

Teploty. V elektrických zařízeních vzniká teplo, zvláště při vysoké hustotě výkonu. Sklem zesílené materiály nabízejí vysokou odolnost proti teplotám.

Kostry cívek z termoplastů zhotovujeme pro elektrotechniku a energotechniku, Informační technologie a výstavnictví, zdravotní přístroje, svařovací zařízení a pro ostatní odvětví strojírenství. 

Technické plasty v dopravních prostředcích a elektrických přístrojích jsou dnes nevyhnutelné. Nabízejí při nepatrné hmotnosti dobré mechanické vlastnosti a hlavně úsporu výrobních nákladů. Ale ani to nestačí. Materiály musí být bezpečné. Nesmí vytvářet žádné ohnisko požáru stejně jako v případě požáru, uvolňovat toxické a leptající spaliny a tím způsobovat škody na lidech a majetku.

Proti případnému požáru. Plasty hoří při nadměrném přívodu tepla a za současného kontaktu s kyslíkem. Co možná nejvyšší kyslíkový index, tato hodnota udává množství kyslíku potřebného k hoření, a výše teploty vznícení určuje protipožární plast. Skříň elektropřístroje by se neměla vznítit v důsledku teplotní špičky vzniklé zkratem. V případě požáru zamezí zabudovaná požární ochrana dalšímu hoření plastu, neboť samozhášivé plasty potřebují k hoření více jak v atmosféře obsažených 21 % kyslíku.

V případě požáru. Pokud hoří v uzavřených prostorech s omezenou možností úniku, jako například v letadlech, na železnicích, musí být hustota a toxický dopad kouřových plynů pokud možno minimální. Takto mimořádně nízkou hustotou kouřových plynů a toxicitou se vyznačují např. látky při rozkladu polyethersulfonu (PES) a polyetherimidu (PEI).

Elektrické cívky a elektrické obvody umístěné v kompaktních modulech jsou zalévány pryskyřicí a zabudovány do skříňového rozvaděče nebo rozvodné skříně v řadách na montážní lišty. Skříň je uzavřena krytkou. Zalité součástky jsou zajištěny proti nárazu, zabezpečeny proti teplotě, vlhkosti, prachu a možným chemickým vlivům.

Třídílné zalévané skříně vyrábíme vstřikováním ze samozhášivého poly­butylen­tereftalátu (PBT V0). Plastové skříně zajišťují funkci ochrany v rozmezí teplot od – 30 do + 120 °C. Vstřikovaný PBT je materiálem rázuvzdorným, tvarově stálým za tepla a pro tuto aplikaci modifikovaným a certifikovaným s adekvátní třídou protipožární ochrany UL 94-V0.

Zalévané plastové skříně splňují třídu ochrany II (EN 61140, VDE 0140-1).

Jednoduše k namontování na DIN-lištu. Skříně jsou nasouvány zpředu na nosnou lištu (typ TS 35 a současně suvně do rybinového vedení a aretovány integrovanou pružinou na upevňovací sponu. Lehce zpředu přístupné montážní lišty usnadňují rychlou práci řemeslníka a je praktické, že spona může též být zpředu zase uvolněna.

Průmyslový výtvarný návrh i přes úzké DIN-předpisy. DIN zadávají úzké konstrukční a rozměrové instrukce pro moduly montážních lišt. Přesto je vlastní průmyslový výtvarný návrh vysoce zdařilý: Do zřetelného rádiusu zakřivená čelní strana, drsně erodovaná vzhledová plocha a z důvodu teplotního oddělení funkčně odůvodněný tečkovaný reliéf bočních ploch jsou určující ukazatele desingu.